Útulek zakladatelů z.s.

2.1.2019 byl na kastraci Bohoušek a Malý Bobeš . Vše kluci zvládnuli naprosto v pohodě.

21.1.2019 byl vrácen z adopce Joey – kvůli narození miminka.  Zapadl zpátky do houfu a je se všemi kamarád a naprosto bezproblémový umazlený kocourek. Jen by chtěl opravdu pořád mazlit a mazlit a já na něj nemám  tolik času , kolik by on chtěl . Neustále visí člověku na krku a chce mazlit –válí se po posteli a chce drbat a hladit. 

7.1.2019  Drobeček – malinká plachá postižená černá kočička – je tak strašně nemocná , že přišla a nechala se chytit, odvézt na veterinu – dostala antibiotika, vitamínky a něco na bolest a šla ležet do pelíšku ve vyhřívané chatě a marodit. Bylo to hodně ošklivé – skoro tři neděle , zápal plic, rýma , kašel – hodně na její malinké tělíčko. Ale dostala se z toho. Celé tři neděle jsem jí ošetřovala a ona se nechala chovat a mazlit. Po uzdravení se jí vrátila zase plachost , ale je to lepší – nechá se občas pohladit – opatrně.

18.1.2019 – kastrace Nellie – větší stříbrošedivá kočička – zachráněná koťátka z kravína .

24.2  – 28.2 2019 –  proběhlo podání kapičky proti blechám a červíkům  – 27 ks kapičky Advocate.  

7.3.2019 byl na kastraci Joey. Bez problémů , za dvě hodiny skákal jak blázen a dožadoval se kapsičky.

18.3.2019 – Bohoušek – zánět dásní při přezubování – dostal antibiotika a vypadá to dobře.

21.3.2019 – kastrace – ELLie – menší stříbrošedá kočička – druhá ze zachráněných koťátek z kravína 

24.3.2019  – Joey má nový domov a novou paničku, kterou bude mít jen a jen pro sebe a zatím co jsou zprávy, tak jsou oba nadšení.

29.3.2019 – Odpoledne se ke mně připlazil zrzavobílý kcourek v posledním tažení. Dehydrovaný, zápal plic, sotva chrčí, z nosánku mu teče, očička zalité, bolavé – na jedno už asi slepý. Kostřička. Takže okamžitě veterina, naštěstí nás paní doktorka vzala hned . takže antibiotika, zavodnění, vitamíny, něco na bolest – prostě vše co šlo udělat. Teď spí v karanténě, zabalený do tří dek, kouká mu jen hlavička. Celou noc jsem k němu chodila, zahřívala ho, dávala mu pít po maličkých dávkách ze stříkačky. Ráno jsem asi na tři hodiny usnula a když jsem se k němu vrátila, byl mrtvý. Chudáček. Nejhorší je, že já toho kocourka znala, byl sousedů o tři baráky – nádherný skoro pětikilový chlupáček. Chodil ke mně občas na jídlo . Jenže nebyl můj a nedal se chytit a na to doplatil. Jeho páníčkové se na něj vykašlali. Kočka se do takovéhleho stavu nedostane za pár dní – to je delší čas. Oni se na něj vykašlali a nechali ho umírat, a když si vzpomněl na mě a šel ke mně pro pomoc , bylo už pozdě. Už jsem ho nedokázala zachránit. Stačilo zaject na veterinu na začátku a ta jedna injekce antibiotik by je určitě nezruinovala.  Byla jsem neskutečně naštvaná, protože tohle je fakt hnus a nezodpovědnost. Injekce antibiotik stojí u paní veterinářky 220,- Kč  i kdyby musel dostat třeba tu 3x , tak by se z toho  snad nepo….

18.4.2019 –  Bohoušek má novou rodinu.  Odešel jen do Dolní Lukavice – vesnice vedle nás – Má dvě paničky a rozvaluje se po posteli a gauči a neskutečně spokojený. On byl vždycky takový mazlík a individualista a ostatní kočky moc nemusel a i se jich snažil stranit. Takže teď je pán domu a má obě ženské jen pro sebe a to je pro něj super a je hrozně spokojený a užívá si to.

6.5.2019 –  Ťapinka – ( přezdívaná Starostka , protože do všeho musí čučet a všechno musí očuchat a okomentovat)  – černobílá kočička – má zánět dásní – takže veterina. Ale není to nic strašného. 

13.5.2019 –  Ellie  – menší a mladší stříbrošedá kočička ( z kravína)  marodí. Nechce jíst, je celá bolavá , polehává a poplakává. Na veterině jsme všude koukali – má malinký zánět dásně – to je u těhle zachráněných kočiček celkem běžné při přezubování dostanou většinou malý zánět , ale když se to podchytí hned , tak je to dobré. Vypadá to jakoby odněkud spadla- na jednu nožičku špatně jde a jde i nakřivo. Ale nic zlomeného to není – spíš asi naražené. Takže pospává, má vitamínky , něco na bolest a musí si to drobek vyležet.

13.5.2019 – Po dlouhém snažení a úsilí se mi podařilo chytit jednu z plašanů, které jezdím krmit do starého kravína. Je to loňské kotě – černá kočička – bohužel i přesto, že je malinká a mladá, je už březí.  Neskutečně usyčená – kouše, bude to boj na dlouho. Nenechá se pohladit, sáhnout  na ní nelze, to okamžitě vyjíždí a kouše. Je v karanténě a uvidíme. Zřejmě tam i porodí a snad se to zlepší. Nebo to bude ještě horší – bude bránit maličký.

20.5.2019 – musel být uspán Červíček – selhával mu celý organismus – ledviny, játra . Celé dva měsíce jsem okolo něj běhala, snažila se mu vyvařovat dobrůtky, paní veterinářka dělala co mohla, ale už to nešlo dál. Nechtěla jsem, aby trpěl , za pár dní už by asi začaly bolesti. Červíček byl nalezen v roce 2014- koťátko zubožené s obrovským břichem plným červů- odtud jeho jméno. Tenkrát jsem skoro měsíc ho pomaloučku odčervovala, muselo se pomalu, aby se neotrávil toxiny z mrtvých červů v bříšku. Bohužel mu zůstaly následky, snížená imunita, obrovské problémy ze strašlivými záněty dásní, stále na antibiotikách . Musel absolvovat vytrhání všech zubů a ani to nepomohlo, záněty se stále vracely. Takže dostal dosti nákladnou a i asi dost drastickou léčbu – 3 x byl uspán a v narkoze mu byly napíchány léčivé látky do dásní. Potom byl dva roky docela klid a koncem roku 2017 zase začaly záněty a stupňovaly se a opětovný kolotoč, zatěžující organismus.  Poté už to nešlo a uspání bylo vysvobození.  Bylo to zlatíčko – mazlíček, do poslední chvíle jsem ho hladila a on vrněl a vrněl a povídal mi – bylo to hrozně bolestné loučení. Potom začal pomalu usínat a vrnění sláblo a sláblo , až ustalo úplně a on usnul tvrdě. Pak už jsem musela jít do čekárny – nedokázala jsem tam už být.

23.5.2019  –  černá kočička – plašanda porodila 3 koťátka.  Dvě černé holčičky a modrého kocourka. Stále syčí a syčí. 

3.7.2019 – dovezena dvě černá koťátka s bílými tlapičkami a skrnami na bříšku a pod krčkem .  Sourozenci – kočička a kocourek. Oba naprosto stejní, k nerozeznání.  Stáří asi tak 10 týdnů. Pán je prý chtěl zabít, protože se mu nepodařilo je nikomu dát.  To člověk nepochopí. Obě zlatíčka uvrněný a mazlící. Trošku sice hubený , ani chudáci nevěděli co jsou to granule.

11.7.2019 – syčící černá matka byla na kastraci – zvládla jsem to jen se dvěma škrábanci a prošlo vše dobře . Druhý den jsem už malé zase k mámě pustila – to bylo radosti, že se jim maminka neztratila.  Malý kocourek je už zadaný – je to fakt hříčka přírody- je to skoro dokonalý modrý britský kocourek. A je to mazlítko – zatímco jeho dvě sestřičky jsou syčavky po mámě.  Modrásek v polovině srpna půjde do nové rodiny. 

15.7.2019  mi dovezly děvčata z Pzně mourovaté koťátko – holčičku – pokousaná od krys – někdo jí vyhodil v nějaké vsi.  Je to uvrněná a umazlená maličká kočička – tak dvouměsíční  , dostala jméno Zuzanka a krásně se hojí a dlabe , jak malý Otesánek. 

29.7.2019-  jedno z dovezených černých koťátek- kocourek už má novou rodinu. Je Praze – dostal jméno Kubík a panička je z něj unešená. Je to úžasný mazlík a paničku bezmezně miluje.

4.8.2019 –  mourovatá holčička Zuzanka už je také v nové rodině. Tohle šlo rychle – Zuzanka je takový malý vrnící motůrek a hned se na novou paničku pověsila a spustila , a byla to láska oboustranná. 

2.9.2019  –  druhé z dovezených koťátek – kočička Ťapinka už má také nový domov . Je v Plzni kde zaujala místo po kočičce a kocourkovi a má se úžasně .Je zlatíčko   umazlené a tak jsou všichni spokojení.

7.9.2019 –  nalezena dvě maličká černobílá koťátka – tak necelé tři týdny. První týden  byl krušný – umělé dokrmování,  masírování bříška –  pak  se zapojila pudlice Bettynka a svědomitě o ně pečovala a vylizovala je, čistila. Po týdnu začaly samy dlabat – dvě malé prasátka – furt špinavý a Bettynka je nestačila čistit. Když jsme překonaly průjmíky a začaly dovádět a řádit a hrát si – už velikánský kočky – no skoro už do dlaně – tak přišla další studená sprcha..  Malý drobkove mi najednou ze dne na den zkolabovali, strašný průjem, nejedli nepili – jen leželi jak hadrové maličké panenky. Takže hned za paní doktorkou –  a teď po týdnu lítání a strachování snad už je vše v pořádku.  Testy byly na všechno negativní – tak vůbec nevíme co se stalo. Maličká kočička je ještě trochu ufňukaná a nechce moc jíst, ale kocourek už řádí jak malý tajfun a cpe do sebe , všechno co najde.  Takže snad  bude vše už jen dobré.   Zatím nemají jména – bojím se zakřiknout uzdravování

10.9.2019 jsem našla malé asi tak 2,5 měsíce koťátko – krásný chlupatý mourovatý kocourek , vyhozený u silnice. Šel hned do tepla do karantény a pak veterina- Kocourek Bubíšek měl zápal plic. Ale nereagoval na antibiotika – zkusila paní doktorka dvoje a ani jedny nezabraly. Měl potíže s dýcháním a tak jsme usoudily, že by bylo dobré veterina , kde mají kyslíkový box.  Sehnala jsem v Klatovech veterinu pod nemocnicí – tam ho měli.  Odvezla jsem tam Bubíška v pondělí 16.9.  Myslela jsem si, že ho dávám do dobrých rukou.  Nevím co se tam dělo –   vím jen , že mi ho v pondělí 23,9 vrátili s tím, že je dobrý  a že se to hodně zlepšilo. Už když jsem vyndavala doma z přepravky, tak se mi nezdálo , jak je lehoučký. Když jsem ho tam vezla – sice ano byl nemocný – ale chu´t k jídlu měl pořád – měl 1,15 kg.  A já ho převážila při převozu domů a měl 95 dkg.  Takže se tam spadnul o dvacet deka za týden, což je šílený. A hlavně byl dehydrovaný a vůbec nejedl a nepil. Hned jsem tam volala, a chtěl vědět co to znamená – že vůbec nejí nepije a že je strašně dehydrovaný a hubený. Takže jsem uslyšela , že prý to není možné – že byl v pořádku.  Tak jsem se snažila celou noc mu dávat pomaloučku pití ve stříkačce – rozmixovala žrádlo a stříkačkou se snažila mu něco dát.  Druhý den už jen ležel a tak jsem ho chovala a za necelou hodinu byl mrtvý. Umřel mi v náručí – nešlo nic dělat.  A když jsem volala zase na tu veterinu – tak opětovně stejný kolotoč řečí.  Jenže kdyby tam jedl a pil , tak takhle nevypadal , když jsem ho dovezla.  Jsem strašlivě naštvaná – vyúčtovali si nehorázný peníze  a nepomohli. Ale přeci to museli vědět , když mi ho dávali – já na něj sáhla a hned jsem věděla , že je zle.  Stále to ve mně vězí – bylo to krásné veselé ko´tátko, i když mělo problémy s dýcháním a bylo nemocné a hlavně mělo neuvěřitelnou  chuť k jídlu a oni z něj udělali tohle. Prostě ho zabili.  Mám neuvěřitelnou zlost – byla to zbytečná smrt – nevím, co tam s ním dělali – a ani se to asi nedozvím – ale vím jedno – že tam už nikdy v životě nevkročím. 

27.9.2019  Obě černobílá malá koťátka jsou opět nemocné – leží a nejí – zoufalost.  Paní doktorka dělá co může, ale vypadá to špatně.   Kočička umírá.

je podezření na panleukopenii i když testy byly negativní.  Odvezla jsem jí na pitvu, aby se potvrdilo co to vlastně je.

2.10.2019  je to šílené , ale umírají obě černé bubinky od matky syčavky.  Odvoz na pitvu.   Protože jsme dali požadavek, aby se zaměřili na příznaky P-  tak už máme 6,10, potvrzeno- ano byla to panleukopenie.  Já to nevěděla, nikdo na té veterině mi nic neřekl a tím, že jsem si přivezla nakaženého Bubíška- který vzápětí druhý den umřel- jsem si to sem zanesla. 

Takže šílených čtrnáct dní – všechno spálit , všechny deky , pelíšky a vše co bylo v chatě a v karanténím výběhu, všechno z kočičího sklepa a druhé chaty. Prostě vše, kde kočka spí.  Je to příšerně odolný virus -napadá i dospělé kočky – tam se to projeví jako lehčí chřipka – podle odolnosti kočky.  Takže samozřejmě pár dospělých to chytlo – takže ježdění neustálé na veterinu a antibiotika na podporu , aby se s tím jejich tělíčka popraly lépe.  Naštěstí to probíhá dobře- reagujou na antibiotika dobře ,jen dvě polobritky jsou na tom hodně špatně. Byly to koťátka nalezené v katastrofálním stavu v loni na podzim a tak to asi snáší hůře. Ale měly by se z toho dostat- dospělé kočky by to měly přežít. Smrtelné je to pro koťata.

Přišla jsem skoro o všechny zásoby dek, ručníků, povlečení, pelíšků – vše šlo do ohně , vyprat to nejde.  Zakoupila jsem nějakou speciální dezinfekci na ničení virů a mikrobů. Lepší než Savo – už jsem měla boláky na rukou z něho. Dále jsem sehnala germicidní lampu s Uv zářením na ničení mikrobů.  Bylo to šílený – spousta práce a sil , ruce jeden bolák- spousta peněz za všechno – účet útulku spadnul skoro na nulu.  

Matka syčavka je také nemocná, ale protože se nenechá chytit- sežrala by nás – musí to vybojovat sama. Ráda bych jí pomohla, ale prostě se nenechá chytit. 

Aspoň jedna pozitivní zpráva – druhé  černobílé miminko se zatím drží – kocourek bojuje – snad to bude dobré.

Do toho mi volali měšťáci , že mají koťátko a nemají ho kam dát. Takže snad mu maličkému neprokážu medvědí službu, že ho sem vezmu.  V pátek 6.10- večer jsem si pro něho jela – asi dva a půl měsíce – kocourek černobílý s bílou lisinkou na čumáčku. Hned na veterinu a protože vypadal dobře- raději hned oočkovat.

Je v přísné karanténě a doufám, že vše už bude dobré.

Tři neděle přísné karantény , ale oba kluci jsou zdraví a už jsem je konečně mohla dát i k sobě , aby si mohli spolu hrát.

Takže Kulíšek – černobílý kocourek s maskou na tvářicce  přežil a je to zázrak. Je to úžasné miminko – hrozně hodný , trpělivý a mazlicí.  Druhý kocourek o měšťáků je trochu průbojnější, ale taky mazlítko. Dostal jméno Malý Charlie. 

20.10.2019   Matka Syčavka je už zdravá, takže jsem jí vypustila z voliery, kde byla na karanténě. Nechám si jí – zpátky nemůže, tam jezdí bagry a auta , staví se tam a po tak dlouhé době , by ani možná už nevěděla jak tam zapadnout. Vypadá ale spokojeně, lítá po zahradě  , docela rychle se spřátelila s venkovními kočkami a kromě jedné si spolu i hrají, prohání spolu morčata ,chodí spolu žrát a pohoda. Našla si zateplený pelíšek v boudě na nářadí a tam spí. Dokonce už i občas přijde a můžu si jí opatrně pohladit. Takže se možná časem i ochočí.

3.11.2019 odjel Kulíšek do nové rodiny. Podle zvěstí si otočil okolo tlapky totálně maminu i dceru Kačenku. To on umí – udělá očička, natáhne pacičky a chce pusinkovat a pak vrní a vrní jak malý motůrek.

9.11.2019 odjel do nové rodiny i Malý Charlie.  Má úžasnou malou paničku – zlatovlasého andílka Emily a ta je z něj nadšená. Je na něj opatrná a chová se k němu úžasně. On je to takový malý upištěnec a holt jak pískne , tak Emily hned běží co mu je .

Takže mi tu v současné době zbývají neumístěné polobritky  Nellie a Ellie a vypadá to , že u mi tu také zůstanou. Jsou už holky dospělé a každý chce jen koťata. Tak je asi budu muset přiřadit ke stavu domácích.  Tak to s nimi bude 25 kočičáků.

Dne 11.11.2019 – přivezena z Plzně, kde byla odchycena v jednom kravíně

 malinká kočička – bílá s rezavými skvrnami a drobným mourováním. Byl to malý syčák a kousavec , ale rychle se ochočila a během čtrnácti dnů už je v pohodě , už absolvovala první očkování a sžívá se s ostatníma , po opuštění karantény.  

Dne 13.11.2019 nakráčel do zubní ordinace v Přešticích nádherný chlupatý mourovatý kocourek a začal se tam se všemi mazlit. Je to malá tlustá chlupatá koule , začala jsem mu říkat  Zoubek – Zubíšek . Je to neuvěřitelný mazlítko , ale i pěkný dravec. Když chce tak řádí jak malý tajfun. 

Dne 23.11.2019 –  Zubíšek odjíždí do nového domova v Praze. No jo – chlupatý a krásný , takže byl hned zájem. Budou mu prý říkat Alois. Ale jsem ráda, že našel tak rychle novou rodinu. 

Dne 30.11.2019 – nová rodina pro malinkou kočičku odchycenou 11.11. v Plzni.

Má jméno Sisiska , protože to je nádherná malinká princeznička. Zaujme místo po zemřelé kočičce, která se prý taky jmenovala Sisinka. 

Dne 1.12.2019 – dovezla mi známá černobílou kočičku.  Byla odchycena ve stejné lokalitě jako princezna Sisinka. Odchycena byla už před třemi nedělemi a byla dosud umístěna v jednom útulku v Plzni. Ale protože známé se nezdála péče , která jí tam byla věnována- odchytly jí ve venkovním výběhu, kde byla dosud umístěna a přivezla mi jí.  Kočička nebyla vůbec odčervena za ty tři neděle, je to totálně zrazená asi čtyřměsíční chuděnka. Bude s ní těžká práce- je zalezlá v krabici, co má jako pelíšek v karanténě, bojí se pohnout , nemá ani sílu syčet. Jen vrčí , když na ní člověk opatrně sáhne. Podařilo se mi jí zatím aspoň odčervit.  

Dne 27.12.2019 – podařilo se mi odchytit malého černého kocourka v lokalitě starého kravína.  Je to drobeček a pravděpodobně je to  brácha Kulíška. Nechal se vzít do ruky a strčit do přepravky , zatímco do sebe urputně cpal kousek masa.  V zápalu boje s masem si ani nevšiml, že jsem ho čapla.  První dva dny se mnou moc nekomunikoval, ale na Silvestra vylítl z pelíšku a začal se mazlit. Takže to bude vtěrka a mazlítko a to je dobře.

31.12.2019 –  černobílá kočička dovezená z Plzně- stav stále nezměněn – vrčí a syčí.