2.1. – stal se asi novoroční zázrak – černobílá kočička – přivezená mojí známou z jiného útulku poprvé vylezla z pelíšku a nechala se pohladit. A při té příležitosti jsem zjistila, že to není kočička – jak tvrdili v útulku, ale kocourek. Dostal jméno Bobeš. Je opatrný, ale aspoň už nesyčí a nechá se pohladit po hlavičce.
26.1. – malý černý kocourek odchycený 27.12.2019 – bratříček Kulíška má nový domov. Jméno Barnabášek mu noví páníčkové nechají – líbí se jim. Odjel a z nového domova jsou jen samé krásné zprávy.
4.2. – umřel Mrňus. Kocourek zachráněný 18.12.2017. Byla to chudinka kostřička. Dostal se ze všeho a byl krásný huňatý bílý medvídek s šedou ofinkou
– týden tak nějak polehával a pospával – ale protože je zima a ostatní se tu taky pořád jen povalují tak jsem tomu tak nějak nepřikládala větší důraz. A jednoho rána byl mrtvý. Nevím co se stalo – ale vypadalo to na mrtvičku. Tihle chudáčci co byli zachráněný z hrozných podmínek si občas sebou nesou riziko předčasného úmrtí. Tohle se mi už stalo i s Bohunkou – bylo to úplně stejné.
27.1. – příjem z Horšovského Týna. V přívěsu za auto tam měla paní přes dvacet koček a psů. Do toho tam lítaly koťata. Tři skončily u mě. Asi tak zářijová koťátka, ty menší – prostě malý drobečkové, zakrnělý – průjem, blechy, svrab, zalepené oči- nudle z nosu. Ty větší typuji tak na jarní koťata , ale jsou taky drobný ubohý. Okamžitě na veterinu – antibiotika, kapičky. Dostaly nažrat – chudáci a šly spát. Od té doby jí a spí. Malé mourovaté – drobeček – nevidí – krvavé, zalepené oči , plné hnisu . Doufám, že bude vůbec vidět , aby nezůstal slepý. . Zrzavobílý kocourek je o trošku lepší, ale jen o fous. Největší je tříbarevná kočička a je na tom celkem nejlépe. Ale lezou z nic z obou stran hnusy – ale zvládají to drobkové celkem slušně. No opravdu jen spí a jí.
3.2. – nezabrali první antibiotika a tak se museli na drobky nasadit další.. Třikrát po třech dnech jsme jeli na píchance a začíná se to zlepšovat. Ještě budeme potom tak týden kapat očička, ale je to už krásný. Mouráček už vidí –
Sice ještě to není dokonalé, stále má očička bolavá – ale není to ta krusta z krve a hnisu .Zrzavobílý kocourek už má také krásné oči- vylouply se mu na svět nádherné oranžové očička – takovou krásnou barvu jsem už dlouho neviděla – dokonalý jantar. Jsou to neposedy, lítají jak potřeštěnci a řádí. Malej mouratej občas poplakává a schovává se před nima , je na tom přeci jenom podstatně hůř.
13.2. Další várka kočiček – zachráněné z přívěsu. Tři kočičky – jedna bohužel maličká mouratá , asi sestřička mouráčka – chuďátko umřela, ať jsem dělala co jsem dělala – nedokázal jsem jí zachránit, bojovaly jsem dlouho – pořád veterina zavodňování, další antibiotika , ale prostě to nedokázala 5.3 umřela . Mourovatá větší je celá pokousaná, samá jizva a rána a šrám. Zřejmě od těch psů co tam také byli, nebo od těch velkých kocourů. Je také maličká, ačkoliv to bude zřejmě tak jarní kotě. . Černá kočenka má natřikrát zlomený ocásek a navíc vypadá , že ho má ukouslý. A zřejmě měla prokouslý i zadeček – špatně chodí a zadní nožičky má divně vybočené. Z ocásku zůstal jen podivný pokroucený 5 cm pahýlek. Kolik jim je netušíme – ta mourovatá té může být tak třičtvrtě roku – jak říkám asi jarní kotě – možná květnové.– asi – ale je to drobeček . Černá vypadá starší , ale je to taky drobeček – dva a půl kila. Kolik jí je nelze vůbec říct. Jestli rok či více.
Jsou zaprůjmované, špinavé , v uších svrab. Chudinky. Práce neuvěřitelná – stále na veterinu , musíme zavodňovat- mají průjmy, berou už druhé antibiotika, vitamínky – vařím jim masíčko s rejžičkou a mrkví. Dostávají dietní granulky a prostě bojujeme. Spotřeba podložek, starých utěrek, ručníků a povlečení je šílená. Neustále musím čistit a čistit a vyměňovat. To co jde se snažím vyprat, ale většinou se to musí vyhodit. Je to tak špinavé od průjmů, že to nelze. Takže zásoba se zase rychle tenčí. Ale už se to trochu lepší.
24.2. Tříbarevná kočička a zrzavobílý kocourek mají nový domov. Odjeli do Německa – oba najednou . Tak snad už jim bude jen dobře. Mouráček po jejich odjezdu skoro celý týden jen spal a spal. Měl klid a tak toho využíval a spal. Je pořád špatný – sice je to trochu lepší, ale pořád nic moc.
5.3. Bohužel nejmenší maličká mourinka umírá. Nemohla jsem nic dělat.
6.3. Mouráček je na tom hodně špatně – opět se to zhouplo na špatno – pláče , nejí , má šílenou horečku. Takže honem na veterinu – antibiotika , něco proti bolesti, zavodnění – no prostě všechno co jde. Nejí a nejí. Takže mixovaná strava – dostávám to do něj injekční stříkačkou , aby aspoň něco jedl. A když jsem mu otevřela tlamičku – hrůza – oteklý jazýček až do krčku . úplně fialové okraje. Proto nemůže jíst. Zkusila jsem kousíček Zyrtecu proti alergii a už jsme objednaný znova na veterinu. Po tom Zyrtecu mu to trochu splasklo a večer veterina – dostal nějakou injekci na pomoc. Asi po dvou hodinách slezl z postele a šel jíst – šlo mu to špatně – pomalu , ale už žral sám a měl chudáček ukrutný hlad a strašně to do sebe namáhavě cpal. Pak z tý únavy usnul a spal až do rána.
20.3. – Takže snad už je vše zlé za námi – Mouráček lítá jako malý ďáblíček, žere , hraje si, spí se mnou v posteli – to se mu líbí. Jen občas má horký čumáček a tlapičky – to pak je takový unavený – takže si jde na hodinku lehnout a pak už zase je v pohodě. Ale je vidět, že stále v něm něco bojuje a že to není dokonalé – tak snad už se to nějak moc zle nezhoupne a dostane se ze všeho.
1.4. – Už je vevnitř z karantény i mourovatá okatá kočička a náramně si to užívá. Je hrozně spokojená, válí se po škrabadlech, v posteli a naprosto v pohodě zapadla do smečky. V karanténě zůstává jen černá kočička Bubinka- stále bojujeme s průjmem , ale už se to lepší.
15.4. Mouráček Kubíček má nový domov. Je v Přešticích a má se krásně. Má hned tři paničky a páníčka a užívá si .
17.4. černá kočička už také má nový domov. Dostala jméno Amálka a odjela do Vsi Touškova. Musela ještě jednou na veterinu – dostala rýmu a tam pravila paní doktorka, že to malé stvoření co má jen dvě kila a něco je prý už tak tříletá a čtyřletá kočička. Nyní je už prý v pořádku a dokonce už se začala i spravovat.
28.4. byla na kastraci Constancie – poslední ze zachráněných kočiček – mourinka s obrovskýma očima. Kastrace v pořádku – všechno proběhlo dobře a Constancie se krásně hojí.
29.4. – překrásná šedá kočička Šerry – je u mě po kastraci na úschovu a vyléčení a mám za úkol jí vymazlit. Socializace proběhla tím stylem , že Šerry dva dny chrupala po kastraci a třetí den vylezla a skočila mi do náruče a opusinkovala mě. Tím byla celá procedura socialice hotova, nebo´t Šerry je neuvěřitelné mazlítko , sundat jí z hlavy občas ani nejde – to se tulí a tulí. Musí být v karanténě a tam se jí nelíbí a pláče tam . Musím za ní pořád chodit a vysvětlovat jí, že to musí vydržet a že pak na ní čeká panička co se do ní zamilovala a chce jí. No bylo to krušných a náročných čtrnáct dní. Ale krásných a promazlených. Už je u nové paničky a užívá si to.
16.5. Constancie odjíždí do nového domova. Mám radost – bude se mít dobře – novou paničku znám dlouho a vím, že u ní se bude mít krásně.
22.5. – Chycena do sklopce černá mladinká kočička – těhotná. Je v karanténě a tam i porodí , a pokud se mi jí podaří aspoň trochu ochočit – pak vykastrovat.
29.5. – narodila se dvě černá miminka – zatím nevím – nechci tam k ní sahat do pelíšku , aby mě nepokousala.
30.5. – odchycena 3 malinká koťátka – matka plašanda utekla se zbývajícími dvěma mimísky. Jsou droboučké – učíme se chodit čůrat a kakat – mixujeme žrádýlko – ale už se dokážou nacpat sami. Zapijí to kozím mlíčkem a jdou chrupat. Je to zrzavý kocourek a dvě mourovaté holčičky.
14.6. – přivezly mi z Plzně malé koťátko – mrňousek – a zase totéž – naučit chodit na záchůdek – dlabat. Maličká krásná tříbarevná kočička – hrozně šikovná – vše jsme zvládly a naučila se všechno a po pár dnech už lítá jak malý čertíček a mazlí se a tulí. Jen je v karanténě sama a je jí smutno a chce pořád mazlit.
21.6. – koťátko z Plzně – malinká tříbarevná kočička se vrací zpátky k paní. Paní se po ní tak stýskalo , že si jí vzala zpátky a už jí nikomu nechce dát. Nechá si jí.
22.6. – jedna z mourovatých kočiček – Jovanka má nový domov. Dnes odjela – jen do vedlejší vsi – takže bude skoro sousedka.
23.6. – zrzavý kocourek Jeremiášek dnes odjel do nové rodiny. Takže mi tu zbývá se sourozenců jen jedna mourinka – Jolanka.
2.7. – velká záchranná akce- Chlumčany- barák a v něm 15 koček žijících na vrstvě bordelu a hov.. za asistence policie, městské policie, veterinářů a zástupce KVS byly kočky zabaveny. Některé jsou celkem pěkné ,ale některé totálně zubožené – zavšivené, blechy svrab a průjem. Špinavé. Dočasně u mě umístěno 9 koček. Po týdnu si 4 zrzavobílé kocourky odvezla Vlasta Suchá z Fousky z.s.. Byla to úžasná smečka naprosto skoro stejných kocourků. Jen ten jeden byl hodně hubeňoučký a malý – zjistilo se , že má v sobě nějakou hnusnou bakterii a tak má nasazenou léčbu a zvláštní dietu. Zůstalo mi jich 5 z toho dva kocouři a 3 kočičky. Všichni mají antibiotika – teče jim z očí , hrůza. Joli – kocourek bez očička sotva dýchá – z důlku po oku mu teče hnis a stará hnusná černá krev. Nasazeny nějaké speciální antibiotika – muselo se dvakrát po sobě , aby vůbec zabraly. No bylo to šílené , ale zvládli jsem to. Kočičky nevykastrované – po vyléčení a přibrání absolvovaly všechny v srpnu kastraci a jsou to teď všichni pěkní rozmazlenci a začínají nějak špekatět. Bříška mají pěkně kulatý. Jeden kocourek, z těch , co si převzaly Šumaváci – bohužel zemřel – nedal to – byl v takovém stavu , že už ho nešlo zachránit.
Takže tu mám
Joli – kocourek mouratý bez očička
André – kocourek bílomourovatý
Šmoulinka- tříbarevná kočička
Foxinka – želvovinová kočička
Sherry – světle zrzavá kočička
16.7. mi přivezla městská policie Přeštice zrzavobílého maličkého kocourka. Někdo ho hodil přes vrata do dřevodílny naproti stavebninám. Kocourek tam běhal po dvoře a plakal. Měl malý zánět v očích a začervený – takže odčervit , odblešit a vyléčit. Dostal jméno Jeremy.
25.7. – Jeremy má nový domov – šlo to rychle – je to krásný kocourek.
25.7.– byla na druhé injekci očkování Jolanka – stále jí nikdo nechce – je připravena, vymazlená, očkovaná, zdravá a pomalu roste. Jako velkou kočku jí nikdo chtít nebude – když nechce nikdo ani kotě.
31.7. odjela do nového domova jedna malá černá holčička narozená 29,5, matce plašandě odchycené těsně předtím. Dostala od nových páníčků jméno Borůvka. Takže mi tu zatím zbývá její sestřička – černá Bubinka. Bubinka je oočkovaná, zdravá krásná kočička.
6.9. – odchycena v Lužanech dvě ko´tátka, někdo je tam před týdnem vyhodil do opuštěné zahrady. Po uvolnění jedné karantény jsme je odchytly – malé prskající a kousající nestvůrky. Po týdnu mazlítka- ale jsou stále opatrné – mazlí se, ale opatrně. Bílošedomorovatý kocourek Lojzík a tříbarevná Lily.
Měli hubené zádíčka – nafouklé bříška, plná červů, ale po dalším týdnu všichni červíci po odčervení jsou pryč. Koťátka jsou nádherná a zdravá .
20.9. – odvezen do dočasné péče do Prahy Joli – jeden ze zachráněných kocourků z Chlumčan. Byl to postarší kocourek bez jednoho oka , když jsme je zachraňovali, tekl mu z oka hnis s černou krví , byl totálně zdevastovaný. Zápal plic , strašlivý kašel, pokousaný potrhaný. Nemohl by být ve venkovní voliéře a vevnitř už místo nemám- takže bude v Praze v bytě a v teplíčku, aby mu bylo dobře a znova neonemocněl.
21,9, zemřel Tymiánek – můj mainský mývalý kocour. Dlouho jsem bojovali, ale prohráli jsme.
Stav k 21.9. je 33 koček – což je šílené a už opravdu na doraz – jak finančně – tak fyzicky.
25.9. – odjela do nového domova Šmoulinka – tříbarevná maličká kočička – no malinká ano , ale stáří odhadujeme tak 2-3 roky.
5.10. – dovezena z Přeštic kočička – tak si typnu 8měsíční – černobílá. Žila u popelnic a živila se odpadky a tím co jí kdo hodil. Hubená – obrovské bříško , že si paní co jí odchytla , myslela, že je březí. Ale bylo to jen bříško nafouklé a plné červíků. Po odčervení bříško splasklo a hnusové jsou pryč.
6.10. – zahrádky mezi Přešticemi a Příchovicemi – nalezena hubeňoučká, kostnatá krásná tříbarevná kočička. Protože už nemám místo musela zůstat u nálezce pár dní na chatě , kde měla jídlo a pelíšek. Už má i novou paničku – šlo to rychle , byla nádherná a mazlivá.
21.10 dovezena z Přeštic Městskou policíí krásná tříbarevná kočička. Byla nalezena na ulici , kde jí už pár dní vídali. Dostala jméno Amálie-Eliša. Je pěkná, není hubená – jen jí trochu bublá v nose. Dostala antibiotika.
25.10. odjela do nového domova Lily – jedno z koťátek odchycených v Lužanech v opuštěné zahradě, kam je někdo vyhodil
26.10. – černobílá kočička z Přeštic dostala jméno Alžbětka . Už má za sebou první očkování a naprosto v pořádku.
27.10. – odjela do nového domova Jolanka- mouratá holčička- konečně se dočkala.
30.10. – odjel do nového domova Lojzík – druhé koťátko z Lužan.
5.11. -byla na kastraci Alžbětka – vše v pořádku
10.11. – odjela do nového domova Alžbětka – pán jen čekal, až se po kastraci zotaví a protože je vše v pořádku a krásně se zahojila , tak mohla ject. Ale stejně bude pod dohledem, aby moc neřádila. Prý spolu budou hodně spinkat.
11.11. – takže černá Bubinka se konečně dočkala. Odjela do nového domova až do Ostrova nad Ohří, kde na ní čeká nový kamarád. 6měsíční kocourek – prý polomainský. Je asi tak dvakrát větší – Bubinka má 1,9 kg. Je to štíhlá drobounká holčička – takový malý pardálek. Ale co říká paní – nenechá si nic líbit a dává prý kocourovi pěkný kouř. ( její slova).
—-
12.11. – před energovodem mezi Dolní Lukavicí malinké černé polochlupaté koťátko – přejeté. Pár dní předtím úplně stejné hned Přešticema směrem na Dolní Lukavici – úplně stejné přejeté. A v týdnu předtím úplně stejné přejeté u křižovatky u školky v Gagarinově. Vypadá to jako kdyby někdo jel a takhle se koťat zbavoval – zhovadilost – jinak to nedokážu nazvat.
Další mrňousek černý – vyhozen v Dolní Lukavici v sobotu 14.11. – měl štěstí – zaběhl hned do dvora obecního úřadu a tam se schoval pod hromadu dříví. Paní ho krmila a v pondělí se jim ho podařilo chytit. Už je v karanténě v kleci a cpe si bříško . Je vyděšený , klepe se – zážitky musel mít hrozné. Zatím syčí, ale zároveň vrčí jako motůrek – chtěl by se mazlit , ale bojí se. Za pár dní už ale určitě budeme kamarádi.
14.11. – odjel do nového domova do Plzně André – mourovatobílý kocourek z domu hrůzy v Chlumčanech.
15.11. – Maličká mourovatá holčička odchycená v chatové osadě v Lišicích. Mazlítko hned od začátku. Je také v karanténě , ale je zdravá , takže určitě brzo půjde dovnitř k ostatním, aby si mohla hrát.
18.11. – našel jeden pán mezi Příchovicema a Přešticema na silnici malinkou mourovatou kočičku. Protože si jí nemůže nechat, volal p. Mvdr. Rybárové a ta se obrátila na mně. Maličkou ošetřila , dala antibiotika a kapičku proti svrabu a bleškám a pán mi jí večer přivezl. Mazlící drobeček, hladový . Dostala jméno Jůlinka.
Takže sice tři odejdou, ale hned se místa zaplní dalšími třemi.
20,11 – Amálie – Eliša – nový domov v Praze, kočička, kterou dovezla městská policie z Přeštic.
2311. – Tiffany- maličká mourovatá kočička z chatové osady v Lišicích . Nový domov v Praze , kde má i kamarádku – stejně staré černobílé koťátko.
24.11. – odjela do nového domova v Plzni Jessi ( Sherry) – zrzavá kočička zachráněná v červenci z domu hrůzy v Chlumčanech .
24.11. – Agátka – koťátko maličké černé , holčička vyhozená na silnici v Dolní Lukavici – odjela do nového domova.
3.12. – dcera na procházce potkala malého zrzavého kocourka – tak tři měsíce – drobek šel za ní ve sněhu a mrazu skoro kilometr – pak ho popadla a strčila pod bundu a přinesla. Podle měn vyhozené – kde by se vzalo mezi vesnicemi. Hladový, promrzlý – chudáček – tři dny spal aby se zmotořil.
5.12. – odchycena v chatové kolonii další černá malá kočička. Je plašší a trochu syčí , ale musí se vymazlit – 20,12 by měla jít do nového domova a tak se z ní musí stát mazlítko. Tak uvidíme.
6.2 – odjela do nového domova Jůlinka. Maličké uvrněné stvořeníčko, které někdo vyhodil na silnici.
8.12. – odjel do nového domova zrzeček. Zatím nemá jméno – říkáme mu Zrzeček a slečna se rozhodně jak se bude jmenovat. Asi Casper.
18.12. – odjela do nového černá kočička – odchycená v chatové kolonii. Už se mazlí, vrní, – je sice stále opatrnější – ale už to není plašánek. Musí si jí páníček dovymazlit. Co psal, tak už jí hladil, vrněla , mazlila se – sice ještě pořád se leká ale bude o dobré. Bude se jmenovat Bublina.
22.12. – známá mi dovezla od Nepomuka koťátka, které tam odchytli. Jedno vezli v podstatě už v posledním tažení – umřelo asi za tři hodiny. Doufám, že to není panleukopenie. Všechno dezinfikuji a všechno čeho jsem se dotkla jde do ohně. Nechci to znova zažít. Kocourek zatím bojuje – dostal teplou polívčičku , antibiotika a je zabalený v dece , nahřátý a ještě má v dece teplou láhev a spí.
23,12, Maličký se probudil – vypadá dobře. Nacpal si bříško a zase spí.
25.12. – volala mi paní z Přeštic, že u nich na zahradě je už druhý den mourovaté kotě a pláče a chce jíst. Krmí ho, ale nechtějí ho. Tak mi ho po domluvě Mp Přeštice dovezla. Kluci jsou ochotný a fungují , na rozdíl od jiných měst v pohodě. Kočička dostala najíst. Kápnuta kapička proti bleškám a odčervení pastičkou proti červíkům pro koťátka.
26.12. – Kočička jede do nového domova. Byla to rychlost . Sešlo se to – volala jedna paní, že by potřebovala kočičku pro souseda . že mu umřela fenička a chtěl by kočičku. Kočička jede jen přes tři vesnice a budu mít zprávy z první ruky. Jméno dostala Cindy.
30.12. – Malej od Nepomuka už je venku z karantény. Je zdravý – krásně dlabe – začíná řádit. Ale je to pořád prostě miminko. Poplakává , chce chovat a je vidět , že mu chybí maminka.